Když hlezenní kloub neudrží svou správnou osu a vnitřní kotník se vbočuje dovnitř, podélná i příčná klenba ztrácejí svou opěrnou funkci. Váha těla se pak nerozkládá rovnoměrně mezi přední a zadní část chodidla, ale koncentruje se do středu a k jeho vnitřní straně.
Při chůzi tak dochází k neúměrnému zatěžování palcového kloubu. A protože je palec odchýlený ze své osy směrem k ostatním prstům, přirozený a zdravý odraz přes něj jednoduše není možný. Tělo na tento dlouhodobý tlak reaguje po svém: zvětšuje opěrnou plochu a vytváří kalcifikaci (ukládání vápníku a tvorbu kostního výrůstku).
Zatímco kostní výrůstek už cvičením nezmenšíme, osa palcového kloubu, jeho funkce i úleva od bolesti jsou věci, které většina lidí má ve svých rukách. Dnes ti ukážu, jak vrátit hlezenní kloub do osy, správně zatížit chodidlo a dát palci znovu šanci fungovat jako spolehlivá opora.
Palec jako kormidlo
Při každém kroku by se měla váha těla přenést přes celé chodidlo až k palci. Palec je posledním místem, které opouští zem. Přes jeho osu se odrážíme dopředu a palec tak určuje směr pohybu.
Přímo nad patní kostí je kost hlezenní
Pokud se tyto dvě kosti nad sebou vychylují z osy a kotník se při chůzi vbočuje dovnitř, klenba se snižuje a váha těla se přesouvá na vnitřní hranu chodidla. Pokud k tomu při chůzi vytáčíme špičku do strany, odraz nejde přes přirozenou osu palce, ale zatěžuje se vnější strana palcového kloubu. Právě v tomto místě se časem tvoří kalcifikace. Palec je při každém kroku tlačen k ostatním prstům a první nártní kost (metatars I) se zároveň odklání opačným směrem.
Při sedmi tisících krocích denně se tento chybný vzor zopakuje sedmtisíckrát. Úzká špička obuvi a vyšší podpatek pak tento nesprávný návyk při chůzi jen podporuje.
Proto u vbočeného palce nezačínám u palce samotného. Dívám se na postavení hlezenního kloubu, na klenbu a na směr, kterým míří špička při chůzi. Palec je až posledním článkem celého řetězce.
Co říká věda a odborné výzkumy?
- Výskyt v populaci: Vbočený palec není žádná výjimka. Podle výzkumů se týká přibližně 23 % dospělých a u lidí nad 65 let (především žen) přesahuje výskyt 35 %.
- Vliv úzkých bot v mládí: Ukazuje se opakovaná souvislost. Ženy, které mezi dvacátým a třicátým rokem nosily boty s velmi úzkou špičkou, mají vbočený palec v pozdějším věku výrazně častěji.
- Oddělovače prstů nepřinášejí efekt navíc: Studie z roku 2026 porovnávala dvě skupiny lidí cvičících svaly chodidla. Jedna cvičila s oddělovačem prstů, druhá bez něj. Postavení palce se zlepšilo v obou skupinách stejně. Samotný oddělovač nepřinesl nic navíc.
- Pasivní pomůcky nestačí: Starší i nové přehledové studie potvrzují, že samotný oddělovač ani dlahy neuleví od bolesti, ani nezmění postavení palce. Úlevu a změnu přináší až aktivní práce s pohyblivostí kloubu a vědomá práce svalů.
Pasivní pomůcky vs. aktivní cvičení: V čem je zásadní rozdíl?
Mnoho lidí věří, že vbočený palec vyřeší tím, že si pořídí meziprstní korektor, adjustační ponožky nebo noční dlahu. Tyto pomůcky mohou přinést dočasnou úlevu a jemně uvolnit napětí v tkáních. Samy o sobě ale nedokážou přenastavit to, jak tvoje noha reaguje při každém kroku.
- Pasivní pomůcka drží palec v lepší poloze pouze ve chvíli, kdy ji máš nasazenou. Jakmile ji sundáš a došlápneš, tělo se okamžitě vrátí ke svému zajetému pohybovému stereotypu.
- Aktivní cvičení učí tvůj nervosvalový systém správné souhře. Zpevňuje stabilizátory hlezenního kloubu, probouzí nožní klenbu a vrací palci jeho přirozenou opěrnou roli při odrazu.
Zkušenost z ordinace
Do ordinace za mnou přišla zdravotní sestřička. Její původní problém přitom vůbec nebyl palec. Přišla s bolestivým kolenním kloubem poté, co špatně na nohu doskočila.
Při kineziologickém vyšetření se ale ukázalo to, co vídám u žen velmi často: vbočené kotníky, propadající se klenba, zátěž na vnitřní hraně chodidla a nestabilita v kolenech i kyčlích. A mimochodem, měla také vbočené palce na obou nohách.
Nezačaly jsme cvičit koleno izolovaně. Začaly jsme od základu: nastavením hlezenního kloubu a prací s těžištěm těla při běžných denních pohybech (v podřepu, při předklonu či výpadu). Jakmile se naučila udržet hlezno v ose a správně zatížit palcový kloub, ulevilo se nejen kolenu, ale i její vbočený palec se postupně dostal zpět do osového postavení.
Tělo totiž funguje jako jeden propojený celostní systém. Když vrátíš stabilitu základu, začne se měnit i všechno nad ním.
Tři kroky, jak začít vracet palci jeho fyziologickou funkci
Pokud chceme dát noze stabilní základ a vrátit palci jeho roli, postupujeme v těchto třech klíčových krocích:
1. Srovnej hlezenní kloub do osy
Základní podmínkou je zabránit vbočování vnitřního kotníku směrem dovnitř. Dokud hlezno padá, klenba se bude při zatížení neustále propadat a palcový kloub se bude přetěžovat.
Klíčové svaly, které drží hlezno v ose a tvarují nožní klenbu, totiž nezačínají na chodidle, ale už v oblasti bérce. Cílenou aktivací těchto hlubokých svalů bérce vrátíš celému chodidlu jeho stabilní základnu.
2. Aktivuj nožní klenbu a rozlož váhu
Aby palec nemusel nést nepřiměřenou zátěž sám, musí se o tělesnou hmotnost podílet celé chodidlo. Pomocí jednoduchých aktivačních cviků navrátíš podélné i příčné klenbě pružnost a schopnost nést zátěž od paty až po prsty.
3. Vrať palci jeho aktivní roli při odrazu
Teprve ve chvíli, kdy je hlezenní kloub v ose, má smysl učit samotný palec jeho hlavní úloze: aktivnímu zapojení při chůzi. Místo toho, aby pasivně utíkal k ostatním prstům, se postupně stane spolehlivým a pevným bodem pro tvůj odraz.
Co palci pomáhá v běžném dni?
- Prostor ve špičce boty: Nejde jen o boty na výlet. Rozhodují hlavně boty, ve kterých trávíš nejvíce hodin, tedy v práci a doma.
- Palec zapojený do opory: Palec má při stání a chůzi aktivně pracovat, ne jen nečinně ležet na zemi nebo být pasivně držený pomůckou.
- Odraz přes přirozenou osu: Chůze je stabilnější a lehčí, když se noha odráží přes osu palce, a ne přes vnější hranu přetíženého kloubu.
- Trpělivost a reálný cíl: Cílem není snímek dokonalého palce z podoskopu. Cílem je chodit bez bolesti a v klidu si užít výlet s rodinou. Když se k tomu postavení palce viditelně zlepší, je to skvělý bonus navíc.
Operace není jediná cesta
Někdy je operační zákrok na místě a tento článek ho nikomu nerozmlouvá. Mezi pasivním „nošením pomůcek a čekáním“ a operačním sálem je ale obrovský prostor, ve kterém se dá s nohou nádherně pracovat. Palec, který znovu dostane svou roli při chůzi, přestane být bolavým místem a stane se zase spolehlivou oporou.
Věřím, že tělo ví, jak se hýbat správně. Jen je potřeba mu to čas od času připomenout. 💚