Ve své praxi vídám velmi podobný příběh pořád dokola. Přichází žena kolem pětačtyřiceti, celý život se věnuje pohybu a v denním režimu nic zásadního nezměnila. A najednou ji během půl roku potká citlivá pata, pak se ozve rameno, achilovka nebo začnou tuhnout bedra.
Byla na klasickém vyšetření u lékaře, kde se nepotvrdilo žádné strukturální poškození ani úraz, a v ordinaci pak často zazní stručné shrnutí, že tyto změny zkrátka patří k věku. Někdy se k tomu přidá i vlastní přesvědčení ženy, že jde o dědičnou věc, zvlášť u plochých nohou nebo vbočených palců často slyším, že to mají jednoduše v rodině a měla to maminka i babička.
Jenže to není celá pravda. A hlavně to není informace, se kterou by se dalo v běžném dni cokoliv smysluplného udělat.
Co se v tkáni doopravdy děje
Od roku 2024 má své jméno
V roce 2024 dostal tento soubor obtíží konečně své oficiální jméno: muskuloskeletální syndrom menopauzy.
Odhaduje se, že přes 70 procent žen v období menopauzy vnímá nějaké změny v pohybovém aparátu a asi čtvrtinu z nich tyto signály omezují natolik, že jim mění každodenní život.
Důvod je přitom docela prostý. Estrogen totiž zdaleka není jen hormon spojený s reprodukcí. Naše svaly, šlachy, vazy, chrupavky i kosti mají na svém povrchu receptory, které na estrogen přímo reagují. Tento hormon se zásadně podílí na tvorbě kolagenu a na tom, jak pružná, pevná a odolná naše pojivová tkáň je.
Když jeho hladina klesá, kolagen se obnovuje pomaleji. Šlacha či vaz přirozeně ztrácejí svou poddajnost a tkáň se po zátěži delší dobu regeneruje. Odborná práce popisující tento syndrom uvádí, že se v tomto období nejčastěji ozývají achilovky, rotátorové manžety v rameni a plantární fascie na chodidle.
Ve své fyzioterapeutické praxi k tomuto seznamu ale velmi často přidávám ještě jednu zásadní oblast: pánev, SI skloubení a bedra. Když totiž ztrácejí poddajnost vazy v oblasti pánve, celé tělo to okamžitě pocítí na své stabilitě.
Proč to potkává právě aktivní ženy
Tohle mi na celé věci přijde jako ta nejvíce nespravedlivá část.
Změna hladiny hormonů se totiž často nejvíce projevuje právě při běžném, pravidelném pohybu.
Mnoho žen si v tomto období udržuje stále stejné tempo i radost z chůze, cvičení nebo práce na zahradě, jenže vazy a šlachy, které tuhle každodenní zátěž přirozeně vstřebávají, prošly proměnou.
Tělo tiše přenastavilo pravidla hry. Jen nám o tom nikdo neřekl.
Proč běžné doporučení klidu nefunguje
„Dopřejte si odpočinek. Šetřete se a na čas vynechte dlouhé procházky nebo cvičení.“
Jenže šlacha se samotným klidem neposílí. Kolagen se přestavuje a obnovuje právě tehdy, když na něj působí přirozená zátěž.
Když tkáň úplně zbavíš zátěže, na chvíli se sice uklidní, ale jakmile se vrátíš do běžného dne, problém je zpátky. Tkáň totiž během odpočinku jen ztratí svou přirozenou odolnost a pružnost.
A co vložky do bot?
Druhým obvyklým doporučením bývají měkké a pohodlné vložky do bot. Je to taková dočasná berlička. Podepře klenbu, takže fascie na chvíli netáhne tak silně.
Jenže chodidlo se přitom nic nového nenaučí a tkáň nedostane podnět, který k opravě nezbytně potřebuje.
Co si z toho odnést pro svou vlastní praxi
Nejdřív něco, co je potřeba si na rovinu přiznat: v tomto období se dá pro tělo udělat obrovská spousta věcí a vědomý pohyb je jednou z těch nejúčinnějších.
Hormonální terapii řeš se svou lékařkou, to sem nepatří. Ale to, jak se svým tělem zacházíme každý běžný den, máme plně ve vlastních rukou.
Přiměřená zátěž
Pohybovou zátěž je potřeba dávkovat s rozvahou, ale rozhodně ji úplně nerušit. Šlacha i vaz potřebují pravidelný, plynulý a přiměřený podnět. Nedělá jim dobře absolutní klid, ale ani náhlé skoky.
Pozor si dej hlavně na neuvážené změny v denním režimu. Tkáň, která se v tomto období obnovuje pomaleji, hůře snáší nárazové výkyvy, například celodenní dvacetikilometrový výlet po měsíci stráveném u počítače.
Po třech návštěvách jí vložky v botách začaly překážet
Namísto řešení bolesti až v místě, kde se projevila, dává smysl podívat se na samotný základ pohybu. Citlivost paty nebo achilovky je totiž většinou až následkem toho, jak celá noha pracuje.
Pokud při chůzi opakovaně došlapujeme na patu s vytočenou špičkou a hlezenní kloub vypadává ze své přirozené osy, vzniká v chodidle a vazu obrovské, nerovnoměrné napětí. Při osmi tisících krocích denně je to osmtisíckrát zopakovaný biomechanický tlak.
Měkká a pohodlná ortopedická vložka může v akutní fázi ulevit, ale funguje jako pasivní berlička. Podepře klenbu, ale chodidlo ani hlezenní kloub nenaučí znovu správně pracovat.
Naším cílem přitom není zůstat na berličce závislí, ale postupně navrátit noze její přirozenou oporu a pružnost.
Nedávno za mnou do praxe přišla paní s dlouhodobou nepohodou v zádech. Hned při vyšetření bylo vidět, že má vbočené kotníky a hlezenní klouby jsou zcela mimo svou přirozenou osu.
Když jsem jí vysvětlovala, že hlezno je základním stavebním kamenem celého těla a zásadně ovlivňuje i úseky výše včetně zad, namítla, že nosí ortopedické vložky do bot, hrozně jí vyhovují a cítí se v nich dobře.
Vysvětlila jsem jí, že tomu plně rozumím, ale naším cílem je pracovat s tělem tak, aby tu oporu zvládlo samo a vložky časem vůbec nepotřebovalo. Začaly jsme vědomě pracovat s osou nohy, těžištěm a stojem.
Při třetí návštěvě mi s úsměvem říká, že má najednou pocit, že jí ty vložky v botách vlastně překážejí. Tělo si vzalo svou přirozenou funkci zpět.
Zároveň má smysl do svého týdne zařadit přiměřené silové zatížení. Ne kvůli výkonu nebo estetice, ale jako cílený fyzický podnět pro šlachy, vazy a kosti, které ho právě teď potřebují více než kdy dřív.